Vlak !
Vlak !
Co budu vyprávět se nestalo mě ale jednomu mému dobrému známému.Jednou mi to u piva vyprávěl a ač to znělo neskutečně, nemám důvod si myslet že si to vymyslel.A jestli se mu to opravdu nestalo,zdál se mu docela zajímavý sen.
Miloš,tak se přítel jmenuje bydlel tenkrát v Berouně a každý den dojížděl do Prahy do práce.Pracoval tehdy jako ochranka,v nevím přesně jakém obchodním domě,takže se většinou vracel po službě domů posledním vlakem který ten den na Beroun jel.Jemu to cestování nevadilo,ze Smíchova to trvá asi tak čtyřicet pět minut a ty on měl jen a jen pro sebe.Buď si četl nebo když byl unavený hodil si jak se říká šlofíka.Ten den,bylo to asi tak před pěti lety měl zrovna rozečtenou velice zajímavou knížku a tak se těšil že si svých pětačtyřicet minut tentokrát pěkně užije s knížkou.Usedl do vlaku uvelebil se jak to jen šlo v nepříliš pohodlné koženkové sedačce,,kdo zná takzvané panťáky jistě ví o čem mluvím´´ a jal se louskat slovo za slovem,větu za větou.Ani nevnímal zapískání píšťalky a rozjezd vlaku.
Když byl v nelepším a astronauti v jeho knize zrovna zkoumali nějakou velice nebezpečnou planetu,něco ho přimělo zvednout oči od knihy.Byl to takový ten pohyb mimoděk nebo spíše tik,všichni co cestujeme nějakým dopravním prostředkem a čteme si,to děláme.Je to tisícina vteřiny a my to ani nevnímáme ale mozek situaci analyzuje a vyšle signál všechno v pořádku ještě nejsme u cíle cesty.Zrovna tak se Miloš vrátil ke svým řádkám.Po chvilce mozek situaci zhodnotil a počal vysílat signály,něco není v pořádku,něco je jinak!Tak Miloš zvedl oči od knihy podruhé.Co uviděl ho zprvu nepřekvapilo a až po chvíli si uvědomil že ostatní spolucestující jsou jaksi jiní.Byli všichni zcela nehybní,jako voskové figuríny a hlavně a to bylo nejpodivnější zcela chyběl jakýkoli zvuk.Jen jakoby zdálky takové tiché temné dunění.Pohled z okna byl ještě zvláštnější,nebyl tam nikde žádný pohyb,vlak stál na místě a venku se nepohnula ani větévka,ačkoli byl večer viditelnost byla slušná,byl úplněk a zcela jasno.Auta která jela podél vlaku na nedaleké silnici všechna stála a ani se nehnula z místa.Proč ta auta parkují tak blbě na silnici,říkal si Miloš a vůbec nic nechápal.K tomu všemu se mu začalo velice těžko dýchat,každé nadechnutí bylo jako rána palicí do prsou a až chvíli po nádechu se mu začal vzduch v plicích jakoby rozpouštět.Začal se dusit.Z posledních sil se zvedl a stáhl okénko,vzduch venku byl však ještě bolavější.Pak ztratil vědomí a sesunul se zpět na sedačku.
Když začal procitat zaslechl nejprve známý zvuk hučících kolejí a pak slyšel i hlasy lidí kteří se kolem něj bavili a hýbali jako by se nikdy nic nedělo.Zhluboka se nadechl,byla to úleva normálně dýchat.
Ze čtení už toho dne nebylo nic a zbývající půlhodinku jízdy přemýšlel o tom,co se vlastně stalo.
Rozumné vysvětlení nenalezl to asi ani není možné.Pravděpodobně se v určitou chvíli zastavil čas a on z toho byl nějakým omylem vyjmut a mohl to vnímat.Zastavilo se zřejmě vše i pohyb molekul což by vysvětlovalo obtížné dýchání.Proč se to stalo se asi nikdo nikdy nedoví,možná se to děje častěji ale nikdo to nezaznamená,nevím.Pravda ale je že až doma Miloš zjistil že jeho hodinky ukazují o dvě minuty více než všechny ostatní na tomto světě.Proč?To nevím!!