Záhada malého lesa !
Záhada malého lesa !
Jednoho jarního dne jsem se vypravil na návštěvu k rodičům.Je to kousek za Prahou a tak jsem nechtěl znečisťovat ovzduší výfukovými zplodinami a vypravil jsem se vlakem.Pak je to ještě asi dva kilometry pěšky,docela jsem se těšil že si trochu vyvětrám hlavu.Doma nám to zrovna nějak neklapalo,žena na mě byla naštvaná že málo vydělám,děti již téměř dospělé si o mě myslely to samé co já o rodičích v jejich věku,měl jsem toho již zkrátka nějak plný zuby.Říkal jsem si že projdu li se krajinou mého mládí tak se mi třeba udělá líp na duši.Když mne pak vlak dovezl na místo měl jsem na výběr tři možnosti.Jedna cesta vede podél hlavní silnice,druhá kolem lesa a třetí, ta nejkratší byla zkratka přímo přes les.Vybavila se mi vzpomínka že mě jako malého kluka děda vždycky před tím lesem varoval abych si tam nechodil hrát že si pamatuje že se tam nějaký lidi ztratili a už o nich nikdo nikdy neslyšel.Pak jako větší,když už děda nežil jsem si to vysvětloval tak že měl strach aby se mi tam něco nestalo,byla tam spousta různých roklí a prudkých srázů.Ale pravdou je že jsem to místo nikdy neměl moc rád a vždy jsem z něho měl respekt.Bylo však docela teplo,slunko pálilo tak jsem si řekl že cesta lesem asi bude pro mě ten den nepříjemnější.Vyšel jsem tedy.
Jak jsem do lesa vstoupil všechny mé dávné obavy se rozplynuly.Bylo tam krásně,příjemný stín,ptactvo zpívalo jak o život a mě se najednou i moje starosti doma zdály malicherné a nicotné.Prostě pohádka a balzám na moji nemocnou dušičku.Asi po deseti minutách cesty jsem měl najednou pocit že mám něco s botou.Rozvázala se mi tkanička,pomyslel jsem si a podíval se směrem dolů.Uviděl jsem cizí boty!Zastavil jsem se a vidím že mám i jiné kalhoty a bundu.Strašně jsem se lekl.Udělám tři kroky zpět a zase jsem jako dřív.Chvíli jsem stál jako opařený a nebyl schopen pohybu ani myšlenky.Pak si říkám asi jsi se zbláznil Petře a popošel dopředu.Situace se opakovala.Tam i zpět!
Po pár minutách jsem zjistil že se tento jev vyskytuje jenom mezi dvěma stromy mezi kterými jsem prošel.Mimo ně jsem směrem dopředu zůstával ve starém oblečení a naopak v novém.Byl jsem vyděšený a zvědavý zároveň,zvláštní pocit!!
Začal jsem utíkat zpátky ve svých starých botách a zastavil se až na začátku lesa kde jsem si sedl na pařez a přemýšlel co se stalo.Asi po půl hodině začal můj mozek normálně pracovat a analyzovat situaci.Musím tam znovu a přijít tomu na kloub,to bylo rozhodnutí které jsem učinil.Vyrazil jsem.
Les se jevil stále přátelským,ptačí muzika,vonící bez který zrovna kvetl,příjemný stín,ale já se již tak dobře necítil,očekávaje co se stane.Na tom zvláštním místě jsem si znovu ověřil že se mi to všechno je nezdálo a asi po třech pokusech tam a zpět jsem vstoupil do neznáma.Začal jsem zkoumat druhou stranu.Les se zdál stejným ale zmizela vůně bezu a ťukání datla který se tam vzadu snažil zřejmě něco vydobýt z kůry stromů,bylo tatam.Byl jsem jinde!
Začal jsem zkoumat sám sebe.Oblečení bylo jiné a jenom při letmém pohledu na boty jsem zjistil že byly dražší než moje auto,všechno bylo značkové a když jsem chtěl zjistit kolik je hodin díval jsem se na zlaté rolexky.Hodin bylo tolik kolik mělo být takže v čase jsem se neposunul,což mne ani nevím proč,trochu uklidnilo.Vyrazil jsem tedy k cíly své cesty,k rodičům na návštěvu.
Když jsem vyšel z lesa,zdálo se mi vše sice trochu povědomé ale jiné.Některé domy byly stejné ale většina byla neznámá.Stačilo to však k tomu abych se orientoval a mířil domů.Situační plán ulic zůstal stejný tak to zase nebylo tak těžké.Začal jsem se obávat co najdu.Pak jsem uviděl náš barák,nebyl to již ten dům co býval.Byla to krásná prosklená vila v okolí jistě nejhonosnější,místo plotu vysoká zeď bránící pohledu za ní ale byl to můj rodný dům o tom nebylo pochyb.Přišel jsem ke vchodu,jak se dostanu dovnitř?Napadlo mne sáhnout do kapsy,byl tam svazek mě neznámých klíčů.Jeden pasoval do bytelné branky,byl jsem doma.Zahrada byla nádherná.Zmizely ovocné stromy které nás rok co rok oblažovaly svými plody a nahradily je vzrostlé smrky a různé jiné jehličnany a na místě kde jsme pěstovali zeleninu byl krytý bazén a posezení s krbem.Přiběhl mne uvítat ohromný rotvajler kterého jsem neznal ale soudě podle jeho reakcí on znal mě.Za mnou se ozvalo,ahoj zlato,byl to povědomý hlas,otočil jsem se.Stála tam moje žena ale byla jiná.Hubenější,velice vkusně oblečená a usměvavá.Ahoj vykoktal jsem,co se děje?Co by se dělo jdeš pozdě,říkala jsem ti že když už jsi si nevzal auto že pro tebe pošlu řidiče ale ty že prý půjdeš pěšky ale hrozně jsi se zdržel.Kde jsou naši?Zeptal jsem se.Jsou doma,přijela návštěva a již na tebe čekají.Vstoupil jsem do domu.Nic moc jsem nepoznával ačkoli občas zde byla nějaká věc co jsem znal.Byly zde mě známé obrazy,které můj děda dostal darem od později velice známého malíře.Pak tam stála soška,,akt ženy‘‘vím že ten si babička přinesla do manželství z domova.To mne potěšilo,měl jsem tu sošku rád,již od mala ve mně vzbuzovala první erotické představy a přitom byla estetická a vkusná.To bylo asi tak vše co jsem při vstupu,,domů‘‘poznal,všechno ostatní bylo jiné.Již na první pohled bylo patrné že jsou zde cítit peníze,všechno bylo z nejkvalitnějších materiálů,mramor,drahá dřeva, kazetové podlahy a tak dále.
Otočil jsem se na svou ženu a zeptal jsem se co se děje?Nechápavě na mne pohlédla pak se usmála a řekla co by se asi dělo,všechno je v pořádku a co je s tebou jseš nějakej divnej.Vycítil jsem že další vyptávání nemá cenu.
Pomalu se mi začala v hlavě rýsovat hypotéza co se asi stalo.V tom lese jsem zřejmě prošel nějakou bránou do jiné reality.V této realitě se muselo v minulosti něco stát co z nás udělalo bohaté lidi a soudě podle toho že i venku se toho dost změnilo,,jiné domy a podobně‘‘byla to asi událost která neovlivnila jenom nás.Musím za každou cenu zjistit co se stalo!
Vstoupil jsem do místnosti kde se přijímaly návštěvy,byli tam moji rodiče,vypadali mladší a elegantnější ale byli to oni.Měl jsem radost že je vidím,pozdravil jsem.Měli na návštěvě profesora Betku toho jsem znal.Byl profesorem i v mém světě a s tátou se také přátelil.Chvilku jsem s nimi poseděl při nezávazné konverzaci,popil dvanáctiletou whisku a pak jsem se omluvil,tady bych toho teď moc nezjistil.Trochu jsem se v novém domě již orientoval a tak jsem vyrazil za mojí ženou.I u nás v bytě jsem občas zahlédl známé předměty ale všechno to byly víceméně starožitnosti které naše rodina vlastnila již dávno před mým narozením.Byt jsme měli zařízený luxusně ale trochu studeně,hlavně aby všechno bylo drahý,trošku bez ohledu na vkus.V tom jsem si vzpomněl na děti,mám vůbec i tady děti nebo ne,přemýšlel jsem jak to zjistit.Když se zeptám budu za blázna a odvezou mě nejspíš k psychiatrovi.Začal jsem se rozhlížet.Na klavíru stála fotografie v rámečku.Byl jsem tam já moje žena a Ondra můj syn.Vypadal jinak než jsem ho znal ale byl to on.Nedá se nic dělat,musím zjistit kde je a jestli vůbec existuje také moje dcera.Manželka za chvíli přišla,zapnula velikou plazmovou televizi a usadila se vedle mne.Dáme si kafe?Ptal jsem se.Jo dala bych si skoč prosím do kuchyně ať nám ho udělají.To mě zaskočilo,doma jsem kafe většinou vařil já a taky jsem nevěděl kde je kuchyň.
Musím ti něco říct,pravil jsem a začal vyprávět co se mi stalo doufaje že to pochopí.Vykreslil jsem jí náš život v jiné realitě,že jsme vlastně docela chudí,bydlíme u jejích rodičů,máme dvě děti,ona má dva mladší sourozence a moc nám to v poslední době neklape.Koukala na mě chvilku vyděšeně pak se usmála,tak jo,budeme hrát tvojí hru a začala taky povídat.Byla jedinou dcerou bohatých sedláků z Moravy,víc dětí neměli báli se aby nemuseli dělit majetek.Já mám ještě staršího bratra ale ten je momentálně někde ve světě a o naší firmu nemá zájem,hraje karty.Jenom občas si napíše o peníze.Naší firmu založil můj děda.Začal s malým koloniálem a později se rozšířil.Momentálně vlastníme největší řetězec supermarketů v Československu.Já jsem v současnosti prezident tohoto gigantu.Moji rodiče jsou již v důchodu a pomáhají pouze dobrými radami.Naše manželství vzniklo jako obchodní dohoda našich rodičů,získali jsme tím obrovské pozemky na Moravě kde stavíme naše další obchody.Máme syna Ondru který momentálně studuje v Anglii prestižní univerzitu.Další děti nemáme však víte proč.Nechceme dělit majetek!Naše soužití je šťastné máme se rádi a vycházíme si navzájem maximálně vstříc.
Zeptal jsem se jak to že děda o svůj podnik nepřišel po příchodu komunistů.Ty jsi fakt nějakej divnej,pravila žena.Komunisti už skoro neexistují,nejdýl to vydrželo myslím na Kubě ale už i tam je demokracie.Jak to?Ptal jsem se.
Pokud já vím,pravila žena,tak po druhé světové válce když nás osvobodili Američani,se ještě chvíli snažili zlobit ale po čase vymizeli jako pára nad hrncem.Pak ještě v šedesátém osmém o sobě dali něco vědět ale neuspěli a od té doby u nás neexistují.Teď jsem to začal chápat,tady se to vyvíjelo úplně jinak než kde já jsem žil a proto tady jsem co jsem a v mé přítomnosti jsem v daných podmínkách prostě neuspěl.
Bylo to na mne již příliš mnoho informací,byl jsem unavený a ospalý,potřeboval jsem odpočinek abych to nějak všechno vstřebal.
Vzpomínal jsem na své děti a ženu,tu pravou a trochu se mi stýskalo.Musím zítra zpátky,tohle není můj svět,ale ještě předtím tady musím zjistit co se dá.Pak jsem usnul.
Spánek jsem měl velice neklidný,spousta snů,vzbudil jsem se celý spocený ve dvě hodiny ráno.Posadil jsem se na postel,žena vedle spala a spokojeně oddychovala.Šel jsem vedle do haly a pustil si televizi.Zrovna jsem chytil noční zprávy.Byly podobné tomu co jsem znal akorát mne zarazilo že Švýcarsko se potýkalo s ohromným finančním deficitem a chudoba jeho obyvatel začínala být velikým problémem.Oproti tomu Rusko docela prosperovalo,vládl jim car a ekonomika byla srovnatelná s vyspělými evropskými zeměmi.Amerika byla i v tomto světě bohatou zemí a její prezident nejmocnější muž na planetě.Mimochodem to co u nás známe jako Německo se tady jmenovalo také USA.Vypnul jsem televizi a šel jsem spát.
Nešlo to,nemohl jsem usnout.Trápilo mne co jsem tady a co jsem tam ale rozhodně jsem začal cítit že sem nepatřím a musím co nejrychleji zpět.Pak mi ještě vrtalo hlavou kde je mé druhé já,jak to že není tady a když tu není,kde je?Musím zpět hned,sem přeci nepatřím a porušuji tím určitě nějaké vesmírné zákony.
Vyběhl jsem ven a cestou jsem vstrčil do kapsy malou vázičku kterou jsem znal z,,mého‘‘života,ani nevím proč jsem to udělal.Utíkal jsem k lesu jak nejrychleji jsem dovedl,všude bylo pusto,byly tři hodiny ráno.V lese byla absolutní tma,měl jsem vzít alespoň baterku,pomyslel jsem si.Každou chvíli jsem upadl,byl jsem pomlácený a odřený.Podle citu jsem se snažil přiblížit k místu kde se to stalo.Nemohl jsem to najít,lítal jsem po lese jako smyslů zbavený.
Nevím jak dlouho to trvalo,nedokážu to odhadnout.Začal jsem mít panický strach z toho že se domů již nikdy nedostanu a zůstanu lapen v tomto cizím vesmíru s mne neznámými lidmi.Náhle jsem do něčeho narazil,před očima se mi zajiskřilo a spadl jsem na zem.Ještě než jsem ztratil vědomí,uslyšel jsem jako by poblíž někdo zasténal a pak jsem uslyšel takové žuchnutí,jako když spadne pytel brambor,nebo lidské tělo.Poté jsem upadl do hlubokého bezvědomí.
Když jsem začal přicházet k sobě bylo již světlo.Chvíli mi trvalo než se mé vědomí trochu stabilizovalo a má mysl začala pracovat.
Začaly se mi vybavovat zážitky minulého dne.Zděšeně jsem na sebe pohlédl,byl jsem zpět,měl jsem na sobě svoje staré oblečení.Potrhané,
špinavé,ale moje.Možná se mi něco stalo a to všechno byl jen sen,napadlo mě.Ale vzpomínky začaly být tak živé že jsem o tom ihned pochyboval.Musím domů,odpočinout si a pak se uvidí.Začal jsem se sbírat ze země a trochu se očišťovat aby mě pustili do vlaku a v tom jsem jí uviděl.Ležela tam na zemi kousek ode mne.Ano byla to ona vázička kterou jsem při svém úprku strčil do kapsy.Zvedl jsem ji,tak se mi to přeci jenom nezdálo!
Došel jsem na vlak a dojel domů,cestou se již nic zvláštního nestalo.Žena mne uvítala,jak jinak,než naštvaně.Podívej se na sebe jak vypadáš,ty si se někde opil,nebo co?Dal jsem jí pusu a řekl jí že jí to budu všechno vyprávět ale teď si musím prvně odpočinout.Ještě jsem se zeptal na děti,jsou li v pořádku a řekl jí že jí miluju,to jí tak zaskočilo že už ani nenadávala.
Když jsem se trochu prospal patřila moje první myšlenka mým rodičům,měl jsem k nim přeci včera dorazit a nedorazil.Tak jsem jim hned telefonoval.Promiň mámo že jsem včera nedorazil.Ale vždyť si tady byl a byl jsi asi nějak připitej nebo co.Pořád si se vyptával co se stalo a kde je tvoje žena a proč máme takovej barák jako máme,vůbec jsem ti nerozuměla.Pak jsme tě přemluvili ať si jdeš lehnout a vyspíš se z toho ale ty jsi v noci zmizel,měla jsem o tebe hrozný strach.Zítra se u vás zastavím,řekl jsem,všechno se ti pokusím vysvětlit.
Vypravil jsem se tedy příští den k našim,pro jistotu autem.Cestu pěšky bych už neriskoval.Ano stál tam zase náš starý barák,nebyla to ta honosná vila z jiného časoprostoru ale měl jsem ho rád.Snažil jsem se chvíli něco vysvětlovat ale pak jsem pochopil že mi stejně nikdo neuvěří a tak jsem toho nechal.Měl jsem v kapse tu vázičku,chtěl jsem ji porovnat s tou naší.Jaké však bylo moje překvapení,když jsem místo ní našel prázdné místo.Postavil jsem ji zpět.Byla stejná a přitom neskutečně vzdálená.
Pak jsem si domyslel že mé druhé já při svém nočním úprku zřejmě udělalo to samé co já a vzalo si ji s sebou.Proto mohla projít do mé reality,když s oblečením a jinými věcmi to nešlo.On pronesl tu naší k sobě,takže vlastně nula od nuly pošla a časoprostor nebyl narušen.Představoval jsem si jak jsme oba té noci zděšeně běhali po lese až jsme se střetli na tom místě,to byl ten sten a rána kterou jsem slyšel než jsem ztratil vědomí.Takže jsme se vlastně setkali ale nemohli jsme se vidět,každý se v tom okamžiku vrátil do svého vlastního vesmíru a tak to má být.Třeba náš pobyt v té druhé realitě byl časově omezen a proto nás to oba ve stejnou chvíli hnalo na sejné místo.Nevím,asi to tak bude.Stejně tak na počátku tohoto příběhu jsme se také ocitli ač každý v jiném časoprostoru,ve stejnou chvíli na stejném místě a proto se to asi stalo.
V každém případě to bylo zajímavé a poučné,musím se snažit abych ve své životě byl také tak úspěšný jako tam,ale asi bych si přál aby to bylo s trochou lidskosti a vždycky by jsem chtěl mít takovou rodinu jakou mám.
Jenom ještě dodatek,asi po dvou letech jsem se odvážil do toho lesa opět vstoupit.Avšak ono místo jsem již nenašel.Řádili tam dřevorubci a polovina lesa byla pryč.Možná je to tak dobře.